FIAT KLUB OSTRAVA o.s.

   Z Hustopečí jsem vyrážel v pátek okolo třetí odpoledne a cestu jsem si vysloveně vychutnával při velice pohodové cestovní rychlosti - tedy asi tak 60 - 70 km/h. Jel jsem sice sám, ale zabavil jsem se zpěvem v doprovodu hudby z rádia :-) Do Bartošovic jsem dorazil někdy mezi šestou a sedmou, ale protože se rád bavím, připravil jsem si trochu nezvyklý druh příjezdu.
   Telefonicky jsem si z okraje Bartošovic zjistil situaci na zámku a pak jsem vyčkal až všichni odjedou ze zámku do pizzerie. Pak jsem přijel k zámku, schoval Barču za roh, aby nebyla vidět a vybalil jsem svůj bicykl! Abych trochu vypadal, oblékl jsem si svůj cyklistický úbor a nandal batůžek na záda. I přes naprosto hnusné deštivé počasí jsem vyrazil směr pizzerie a za ty asi tři kilometry jsem byl hezky promočený. 
   Když jsem vstoupil do místnosti plné lidí - hluk najednou utichl a já věděl, že můj vtípek nebyl přehlédnut :-) Postupně jsem musel různým lidem vysvětlovat, kdy jsem vyrazil, kolik km jsem na svém kole urazil a také se mě ptali, kde že mám schované to auto, kterým jsem dorazil :-D Nenechal jsem se zviklat a nic jsem neprozradil.
   Později ještě dorazila má domluvená posádka na soutěž - Lída a Adéla. Holky mé kolo u vchodu hned poznaly, ale nevěřily, že bych je takto zradil a přijel na kole. Teprve po nočním přejezdu zpět k zámku jsem Barču vytáhl mezi ostatní vozy. A pak jsem se dozvěděl, že mi tam moc lidí nevěřilo, protože jsem byl prej málo mokrej - tak to asi nebyli v mé kůži :-) 
   V jednu ráno se k nám přidal Ondra zvaný ,,Kronikář,, , který právě dorazil z Prahy a náš pokoj byl kompletní - po krátkém pokecu jsme šli o půl třetí spát.
 

   V sobotu ráno bylo jako vždy setkání všech účastníků srazu na náměstí v Bílovci a jako vždy jsme vyráželi od zámku poslední. Jeli jsme naší oblíbenou zkratkou - byla sice delší, ale za to horší cesta.

   Na náměstí byly již seřazeny vozy značek Fiat, Alfa Romeo a Lancia.

   Postupně se sjelo asi 40 vozů a účast byla skutečně mezinárodní - 5 posádek přijelo z Maďarska a 2 ze Slovenska. Po registraci do orientační soutěže jsem spáchal pár fotografických počinů, poskytnul prohlídku svého vozu a již se řadily vozy na spanilou jízdu. Řada italských vozů mě znova navnadila k focení i za jízdy, přičemž řízení jsem předal druhému pilotovi, tedy Lídě :-) Cestou jsme míjeli "zahradu hrůzy" - tedy dvorek, na kterém jsme při loňské soutěži počítali fiátky poházené po place a zdá se, že zde od loňska ještě něco přibylo. 
   Spanilá jízda nás dovedla až do Ostravy, konkrétně do městské části zvané Slezská Ostrava, kde nás již vítal pan starosta. Následovala prohlídka staré radnice, kde jsme si prohlédli obřadní místnost s nádhernými varhanami, půdu a také jsme vyšplhali na věž, kam se jen tak někdo nepodívá a odkud je solidní výhled na část Ostravy.

   Orientační soutěž začala před radnicí na parkovišti. Po rozpravě se začaly řadit vozy na první úkol - jízdu zručnosti. Mělo se najet přední částí vozu co nejblíže ke sloupku, následně zacouvat do pomyslné garáže, projet slalom z kuželů a nakonec zastavit předními koly přesně uprostřed mezi dva kužely. Poslední část jsem trošku podcenil, protože jsem svůj vůz porovnával s vozem, který měl jaksi širší rozchod přední nápravy :-(
   Dále se v soutěži pokračovalo podle klasického šipkového iteneráře, hledaly se objekty podle fotografií a také odpovědi na různé otázky. Hned za rožkem radnice nás čekal další úkol - rozjezd do kopce a pak již hurá na trať. Hnedle první křižovatku jsme přejeli ve špatném směru, ale po vyladění navigace jsme již zbytek soutěže nezabloudili. Při první polovině jízdy panovala ve voze trochu nervózní nálada - zdálo se nám, že jaksi nenacházíme žádné odpovědi a objekty z fotek, ale to se ve druhé půlce naštěstí zlomilo a odpovědi rychle přibývaly.
   Na jednotlivých kontrolních stanovištích na nás čekaly opravdu záživné úkoly. No uvažte - na které soutěži si zastřílíte ze vzduchovky a ještě zazávodíte v motokárách? Končilo se jako vždy v pizzerii na konci Bartošovic, ale my jsme ještě před příjezdem navštívili zámek a zkoukli část obřadu ze svatební výstavy - možná inspirace do budoucna ;-) Po příjezdu do pizzerie jsme ještě poznávali modýlky fiatů a tím soutěž končila. Po konzumaci pizzi jsem obdržel nečekanou otázku - zda mám v autě hever... No mám samozřejmě origo hever! Tak to je prý v pořádku...
   Nastal čas vyhlašování výsledků, ale tři řidiči obdrželi hlášení, že parkují špatně a že se mají přesunout z horní části trávníku. Červená sedma, modré osumpade a jakýsi autobus :-) Byli jsme s našimi vozy nasměrováni na rovnou travnatou plochu a kolem se již shromáždili všichni účastníci setkání. Letos měly první tři posádky stejný počet bodů - já, Ondra a Michal s Petrou Jakešovými. Proto pro nás byl přichystán ještě jeden úkol, který měl rozhodnout o vítězi - výměna levého předního kola za rezervu. Tak proto ten hever! Všichni tři jsme se tedy rozběhli ke svým vozům a začali vyhazovat nářadí a rezervní kola na trávník. Při zvedání vozu se mi tedy trochu bořil hever do země, ale nakonec se kolo uvolnilo a já mohl šroubovat a měnit. Michal měl problém se zvedáním levé strany vozu - asi nevhodný hever, proto odpadl jako první. Já jsem podle okolních ohlasů věděl, že jsem trochu pozadu za Ondrem, ale nevzdal jsem to. Ondra měl již kolo vyměněné, ale i přes to, že byl svým okolím povzbuzován k dokončení úkolu, nedoběhl na místo, kde se teprve mělo rozhodnout o vítězi. Já jsem si tedy v klidu spustil vůz na pevnou zem, odhodil hever a doběhl do "cíle". Ondra doteď tvrdí, že to v pravidlech nebylo, ale všichni ostatní to slyšeli :-D 
  

   Loňské vítězství jsem tedy se svou posádkou obhájil a znova obdržel putovní cenu - zlatý volant. Ten letos putoval s Lídou a Adélou do Dvora Králového, které nás opustily ještě tentýž večer. 

 

   Po vyhlášení probíhala tradiční tombola, při které bylo opravdu veselo a každý vyhrál při nejmenším nějakou tu igelitku :-) Po tombole se všichni rozprchli a zůstalo nás jen pár vytrvalců na další pokec a nakonec jsme také zapadli do svých zámeckých pokojů a spokojeně usnuli.

 

   Na neděli byl také již plán připraven. S Ondrou a Jakešovými jsme vyrazili do Olomouce kouknout na exponáty ve Veteran aréně. Expozice pěkná a kromě automobilů nás zaujala výstava historie telefonních aparátů. Po obědě v bízké restauraci, jsme už jen s Ondrou vyrazili směrem na jih. Cestou proběhla ještě návštěva leteckého muzea ve Vyškově, výměna roztrhaného kola na Ondrově sedmě a jako večerní zpestření montáž motoru do fiatu 125p u klubového kolegy. Ondra pokračoval směrem na Prahu a já si vklidu dofrčel k domovu v nočních hodinách.
 

   Víkend hodnotím jako velice zdařilý, plný zážitků a nečekaně úspěšný. I počasí bylo v sobotu nádherně slunečné, což asi nikdo nečekal po propršeném pátku. Nezbývá než poděkovat organizátorům srazu za jejich další povedený počin a také děkuji své posádce, bez které bych jistě letos na stupních vítězů nestál. Již nyní se těším na příští ročník.