Jdi na obsah Jdi na menu
 


jak jsme se stali Fiaťáky

21. 6. 2010
Fiaťáci z Frýdku-Místku:
 
Mgr. Jiřina Polášková a Mgr. Jaromír Polášek
 
   Naše cesta mezi členy Fiat klubu Ostrava byla zdlouhavá a dala by se označit „Jak se z Trabanťáků stali Fiaťáci“.
   Prvním rodinným vozidlem, které stálo v naší garáži, byla bílá limuzína Trabant 601 S, vyrobená v lednu 1975. Trabant, lidově zvaný „PVC jaguár“, „Rin Tin Tin“, „Tygr z leukoplastu“ či „Pomsta za Sudety“, nás začal oblažovat v době „lítého boje za světový mír“ a určitě to nebylo vysněné vozidlo. Za 8 600 Kč se rodinným trápením stalo zcela zkorodované auto, které drželo pohromadě jen díky duroplastovým obvodovým panelům a několika kilogramům tmelu.
   Trabant se postupně rozpadal a nakonec skončil s nalomenou vlaštovkou na chalupě v Hodoňovicích ve skládací garáži. Řešilo se, co s ním bude dál. Sousedi měli postaráno o kvalitní divadlo. Následovalo 1,5 roku trvající martýrium, které vyvrcholilo úspěšným zakončením zprvu zoufalého pokusu o znovupostavení Trabantu. Zvítězili jsme nad prorezivělou hmotou! Odměnou nám byl Trabant, který vyšel na stejné peníze, za jaké se dříve prodával v Mototechně. Generální oprava započala 18. 3. 1989 a skončila 14. 10. 1990.

Obrazek
Opečovávaný a milovaný, když jezdil, a proklínaný, když se pravidelně porouchal, s láskou pojmenovaný „Rin Tin Tin dovádivý“ nebo „Trabi“, v krizových situacích přejmenovaný na „Východoněmeckou bestii“. Skoro pokaždé nás dovezl všude a také se vrátil – mnohokrát jsme ho spravovali na ulici. Životnost dílů byla závratná – ložiska v kolech se zprvu měnila po jednom roce, auto občas brzdilo smykem do příkopu (ach ty brzdové válečky, vyrobené na Slovensku). Např. při 127 442 km byly vyměněny přední poloosy za nové, levá poloosa se zlomila a vypadla při 134 393 km. Při 129 112 km byla provedena GO převodovky (rozsypal se diferenciál), při 139 590 km se rozsypala znovu – původní zůstal jenom obal převodovky.Obrazek 

   Zážitkem byla po požáru svorkovnice nového dynama (kde asi soudruzi z NDR udělali chybu…?) jízda na baterku, uprostřed února a v podvečer z Bruntálu do Frýdku-Místku. Když se rozpadlo za hrozivého rachotu ložisko klikového hřídele na novém motoru (vydržel 23 322 km) a už potřetí jsme opravovali převodovku (ach, ta kvalita…), došla nám trpělivost a „Trabi“ si hledal nového majitele. Asi jsme poněkud pověrčiví a chtěli jsme se zbavit „zakletého“ auta.
Když jsme Trabanta prodávali, měl po celkové generální opravě najeto jenom 32 511 km. Na rozloučenou jsme museli koupit ještě nový akumulátor, neboť nás po 12 letech opustila nejspolehlivější část Trabanta – černý akumulátor 6 V/ 86 Ah z Akumy Raškovice. Za ta léta, co jsme „Trabiho“ měli, nás včetně oprav (vše jsme si dělali svépomocí) přišel na 38 000 Kč a ještě jsme měli hromadu nových náhradních dílů za dalších 17 100 Kč. Navíc jsme „Trabiho“ prodávali se zcela novým motorem (najeto 5 720 km) a dalšími dvěma rezervními motory. Auto jsme prodali za 7 000 Kč a náhradní díly za 3 550 Kč.
   Abychom nebyli jenom kritičtí, „Trabi“ v zimě vyjel všude, při svých malých rozměrech měl obrovský kufr (0,415 m3) a co se nevešlo do kufru nebo na střechu, tak se přivázalo pod auto. „Trabi“ převezl naprosto vše, včetně chladničky s mrazničkou – dveřní otvor byl obludných rozměrů. Motor skromných rozměrů, dvoudobý dvouválec o zdvihovém objemu 594,5 cm3, dával závratný výkon 19,1 kW a uháněl rychlostí až 100 km/h. Průměrně spotřeboval v létě 5,8 – 6,3 l a v zimě 6,8 – 7,2 l benzínu na 100 km. Na Trabanty jsme nezanevřeli, dvakrát ročně se jezdíme z tradice podívat na zimní a podzimní sraz Trabant klubu Frýdek-Místek. 

Obrazek

   Nástupcem „Trabiho“ se v roce 1997 stala „Barča“, vývozní Škoda 130 L – 742.13, vyrobená v červnu 1987 a původně určená pro kapitalistickou cizinu. První majitel ji zakoupil v Tuzexu, a ačkoli jenom krátce stála v garáži, až do prodeje v roce 2005 statečně odolávala korozi. Důvody byly jednoznačné – vyrobena byla v Kvasinách, mnohem lépe byla ošetřena proti korozi než běžné Škodovky. S motorem o zdvihovém objemu 1 289 cm3 a výkonu 43 kW s točivým momentem 97 Nm-1 průměrně spotřebovala v létě 5,3 – 5,5 l a v zimě 6,1 – 6,7 l benzínu Ba 95 a 0,013 l oleje na 100 km. Příznivou spotřebu si „Barča“ udržela po celou dobu až do prodeje v roce 2005, kdy měla najeto už 163 153 km. 

Obrazek

   Nový majitel auto honil po cestách i necestách a za čtyři roky dokázal z auta udělat vrak – pomocí „Barči“ tahal dřevo z lesa. Jenom motor s převodovkou z naší „Barči“ stále běhá v jednom bíloveckém Rapidovi a má najeto více jak 300 000 km. Bohužel nikdo z rodiny tehdy nechtěl velmi zachovalou Škodovku, i když by ji dostal v podstatě zadarmo.

Obrazek

   S „Barčou“ jsme v červnu 2003 projeli celé Německo – za tropických teplot, po dálnicích i mimo ně. Vydržela až 10 hodin provozu denně při 120 – 130 kilometrové rychlosti. 

Obrazek

   Za celá léta se měnily jenom dvakrát přední kotouče (čtyřpístkové brzdy), opakovaně brzdové destičky, jednou zadní čelisti a ojeté zadní brzdové bubny, spojka, spojkový váleček, volnoběžka na spouštěči, ložiska v alternátoru, vlnovce na řízení a svislé čepy. Zadní úhlová náprava se stejnoběžnými klouby Lebrö vydržela po celou dobu životnosti auta. V motoru se měnil olej každých 10 000 km (Valvoline 15 W 40). Krátce před prodejem jsme museli vyměnit hlavu, neboť mezi 2. a 3. válcem se ukázala prasklina.
   Co vyjela „Barča“ v zimě (Debica Frigo 13-165-70), nedokáže žádné současné auto (mimo náhon 4 x 4). Jenom jsme přitížili přední kufr 30 – 40 kg olověných kotoučů, aby se auto při brždění na sněhu nesmýkalo. Dodnes litujeme, že jsme „Barču“ prodali, mohli jsme s ní jezdit na srazy historických aut. Důvodem prodeje bylo, že jsme se ve Škodovce necítili bezpečně a prahy, přední blatníky a lemy kufru už byly trošku nahlodané. Auto mělo pečlivou údržbu a tak ani po dvaceti letech provozu nebyl žádný plechový díl vyměněn. 

Obrazek

   V roce 2005 jsme se začali poohlížet po novém autě – z ekonomických důvodů a zejména díky designu a výbavě jsme začali hledat starší auto. Rozhodnutí padlo na Fiata – nakonec namísto Punta jsme si odvezli z bazaru Fiat Pronto elegantní Fiat Bravo 1,4 SX – typ 182AA1AA00 – 1 372 cm3, 59 kW a 115 Nm-1

Obrazek

   Auto bylo přivezeno z Itálie z Bolzana, z výroby má některé doplňkové prvky výbavy: tvrdší sportovní podvozek, sportovní spojku, dřevěný volant v kombinaci s kůží, dřevěnou hlavici řadicí páky, alternátor Marelli 85 A, manuální klimatizaci, hydraulické servořízení, elektrické spouštění oken, centrál a digitální rádio RDS Grundig AD 182 H se systémem rychlého nastavení, šesti reproduktory a s odděleným vícediskovým CD měničem. Dokonalá ovladatelnost v každé situaci je umožněna díky soustavě nezávislého zavěšení všech kol (uchycení na samostatné přední a zadní nápravnici), posilovači řízení, dvouokruhovému brzdovému systému s posilovačem a rozdělovači brzdné síly. 

Obrazek

   Do provozu bylo vozidlo uvedeno 20. 4. 1998. Barva – šedomodrý metalický lak „623 Metallic Degas Grey“. Auto bylo ve velmi slušném stavu, mělo najeto jen 87 000 km, naprosto bez koroze, jen s množstvím drobných povrchových škrábanců a nějakými dolíky v měkkém plechu (jezdil s ním Ital). Jak je u nás zvykem, auto dostalo přezdívku, tentokráte „Bravidlo“. Při dobré údržbě je mnohem spolehlivější, než jak uvádějí zlé jazyky. 

Obrazek

   Pravidelně měníme náplně a filtry, motorový olej každoročně (max. po 10 000 km). Za pět let provozu jsme museli vyměnit slabší tlumiče, táhla předního stabilizátoru (kvůli vymačkaným silentblokům), přední kotouče a destičky, jednu brzdovou hadici, jednu hadici klimatizace, termostat, volnoběžku spouštěče, prasklou pružinu omezovače dveří, popraskané pogumované kliky za novější celoplastový typ, jedno malé těsnění u výfuku, po 10 letech provozu zadní díl výfuku a cca 4-5 žárovek (jednu hlavní, zbytek v koncových a předních obrysových světlech). Náhradní díly se dají koupit za slušnou cenu a také celoroční spotřeba (jezdíme rychle a v létě s klimatizací) dosahuje 6,7 – 6,8 l/ 100 km, do výměny oleje není zapotřebí dolévat žádný olej. Bravo výborně sedí v zatáčkách, méně příjemné je na děravých cestách, motor dobře táhne odspodu, maximální točivý moment dává už při 2 850 ot. min-1. A navíc si myslíme, že je to jeden z nejelegantnějších sportovně pojatých Fiatů, jaký se kdy vyráběl. 

Obrazek

 
   A naše „Bravidlo“ nás také přivezlo na první sraz Fiat klubu Ostrava, který se konal ve dnech 20. – 21. května 2006 v Jerlochovicích u Fulneku. 

Obrazek

   Od té doby jezdíme jako účastníci i jako organizátoři na akce našeho klubu a navštěvujeme také další veteránské akce. Začali jsme se také poohlížet po druhém autě, se kterým by se dalo stylově jezdit na srazy veteránů. Nejraději bychom si koupili Fiat 500, ale žádný zachovalý nebyl k sehnání, a když byl, tak ve špatném stavu za neúnosnou cenu. Navštívili jsme několik prodávajících, kteří nabízeli Fiaty 600, 850, 127, 128, 125 P nebo Zastavu – většinou byl stav k zaplakání, koroze a koroze a cena za kupu šrotu vysoká. 

Obrazek

   Nakonec jsme si přivezli prvního „Malucha“ – Fiat 126 P/650, typ 126 A1.076. Rok výroby 1982 (poprvé přihlášen do provozu 10. 3. 1982), motor – vzduchem chlazený dvouválec 126AL076E se zdvihovým objemem 652 cm3 a závratným výkonem 17,7 kW/ 4 500 ot. min-1. Oproti „pětistovce“ nebyl příliš větší: d – 310,9 cm, š – 137,7 cm, v – 133,5 cm. „Maluch“ dostal hned první den přezdívku „Zlobivý a mstivý Alfredo“. 

Obrazek

   Maskoval se v červené barvě, podle počítadla měl najeto 54 352 km, i při zevrubné kontrole vypadal dobře. Vyznačoval se záludnými vlastnostmi – měnil se hlavní brzdový válec, válečky, trubky, motor, spojka, gufera, alternátor, rozdělovač, zapalovací cívka, všechny zámky, klika na pravých dveřích… Počet hodin věnovaný opravám několikanásobně převýšil počet hodin, ve kterých auto dočasně fungovalo. 

Obrazek

   „Alfredo“ byl naším druhým prokletým autem, pozdě jsme zjistili, že ke stejnému poznání dospěl i předchozí zoufalý majitel. „Alfredo“ nedojel na žádný sraz, byl roztlačován, tlačen, opakovaně odtažen na laně za Bravem, nedojel ani na dovolenou s Fiaty v Beskydech na začátku července 2007. 

Obrazek

  Když jsme chtěli odjet na Ostravici, tak se nám pomstil vytržením šroubů výfuku z hlavy a spálenou zapalovací cívkou. Po opravě ujel celých 60 km bez poruchy. Nakonec jsme mu zapálili svíčku a šel z domu za 4 500 Kč spolu s hromádkou náhradních dílů, rezervním motorem a převodovkou. Zazněla památná věta: „Maluch – už nikdy!“

Obrazek 

   Neuběhl ani rok a už nám stál u domu další „Maluch“, tentokráte v odstínu barvy „červená rally“. „Maluchy“ jsou veteránisty trošku opovrhované, koncepčně to je italské auto a hlavně dnes jich u nás jezdí už velmi málo. 

Obrazek

   Náš nový Fiat byl do provozu uveden 2. 7. 1987, je to typ 126 P 650 E s motorem 126AL.076E, karosérii má v luxusním provedení „K“ (samonavíjecí pásy, nový typ přístrojové desky, plynule sklápěcí opěradla sedadel, lepší čalounění, kapsy na dveřích, madla na opření rukou, elektrický ostřikovač, cyklovač stěračů, elektrický ventilátor, halogenová světla, střešní okno). 

Obrazek

   Vozidlo není v původním stavu – má vyměněnou karosérii, která v roce 2006 prošla generální opravou po lehké havárii. Další opravou prošlo auto v roce 2009 – motor a podvozek a také byly obnoveny nátěry.
Náš „Maluch“ tradičně dostal přezdívku, tentokráte mu říkáme pro změnu „Blecha“. Jezdí celkem slušně, na rovině vytáhne 105 – 110 km/h, spotřeba dosahuje v létě 4,5 – 5,2 l a v zimě 5,5 – 6 l benzínu. Motor je ve slušném stavu – dobře táhne a má velmi dobré emise: obsah CO 0,42%, obsah HC 143 ppm. Podle dobové normy má mít obsah CO 2 – 4,5 % a HC 1 200 ppm.
 
   Oproti předchozímu „Maluchovi“ naše „Blecha“ jezdí spolehlivě, startuje i v -15°C, vesele poskakuje po vlnitých cestách a má lehce neklidný motor (horší vyvážení oproti italské 126ce).
 
   Také z výfuku se line radostný rachot. Při setkání s policisty se ozve: „Pane řidiči, vypněte motor, ať se slyšíme a vystupte si, ať vás vidíme.“ Pak se dívají, jak řidič rovná svou 181 cm vysokou postavu. Za poslední tři roky jsme s „Maluchem“ projeli pěkný kus republiky a zúčastnili jsme se přibližně 30 srazů a motoristických akcí a několika desítek výletů. Patrně zanedlouho se u nás objeví další auto, co jiného než Fiat…
 
   Co nás vede k tomu, abychom se mačkali v malém autě, v horku, abychom překáželi na silnici rychle jedoucím autům a radovali se, že jsme na dvojku vyjeli prudké stoupání? Může za to i naše profese – jako odborní pracovníci se profesionálně mj. zabýváme také historií, historie nás provází v mnoha našich zájmech a koníčcích. 

Obrazek

   Hlavně nás při motoristickém hemžení drží kamarádi a kamarádky z ostravského Fiat klubu – je to parta výborných lidí, kteří se každý měsíc scházejí a kteří také jezdí na srazy a jsou schopni pomoci tomu druhému, když má nějaké potíže. Na ostravské Fiaťáky je prostě možno se spolehnut.

Obrazek

   Nezapomínáme ani na naše kamarády z Trabant klubu Frýdek-Místek a jezdíme také na srazy pořádané jinými kluby. Jak jinak – některým z našich Fiatů a s logem našeho klubu (už nám na zahradě stojí další auto a brzy přibude ještě jedno…).
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Držím palce

Michal,20. 2. 2015 22:31

Ahoj, jako militantní "fiaťák" jsem zajásal, když jsem objevil vaši stránku. Už jako dítě školou povinné jsem obdivoval žluté kupátko 850, které bylo v sedmdesátých letech k vidění v ulicích našeho města. Zařekl jsem se, že si jednou, až budu velký, podobné žihadlo pořídím. Sen jsem si splnil až v roce 1991, kdy jsem se stal hrdým majitelem Fiatu Regata. Netrvalo dlouho a do rodiny přibyl další fiátek, tentokrát Panda s obsahem necelých 750 kubíků a dech beroucím výkonem plných 34 koní. Následovalo Punto 1. generace, první nové auto, které bez větších problémů sloužilo bezmála tucet let. To jsem posléze vyměnil za bílé Bravo 2. Vloni, když výroba tohoto nedoceněného vozu končila, jsem neodolal a koupil jsem si dalšího fiata. Znovu Bravo, jen v jiné barvě a v lepší výbavě. Jaký bude další vůz? O tom zatím nepřemýšlím, uvidím, co kluci z Turína vymyslí.

Díky

Milan z OV,22. 6. 2010 14:43

Ahoj Jaromíre,
jen tak dál ! Víc článků a informací je potřeba.
Co ostatní ?
Taky něco málo napíšou ?!
Určitě by to zajímalo i ostatní, jak se člověk stane Fiaťákem ......