Fiat Meeting Bartošovice 2011
7. květen 2011 – Fiat Meeting Bartošovice 2011
Po loňském velmi vydařeném klání na Moravě jsme čekali co přinese ročník letošní. A jaké problémy či opravy budeme řešit cestou. I když, co bychom tak mohli řešit zajímavějšího nežli výměnu převodovky…?
Pracovní povinnosti nás však zaměstnávají, takže s volnem to nějak nedopadá. Nu což, odjezd ve čtyři odpoledne bude jistě stačit. A stačil by, nebýt tradičních dopravních omezení a následných kolapsů v hlavním městě. Nicméně pomalu se propracováváme směrem ku Ostravě. Všechno jde tak jak má, ani Vlasovec nehlásí žádné problémy. Ale to se snad ani od zcela nově poskládaného vozu Fiat 600 D nečeká.
Krátce po deváté večer jsme na místě, Fiat 128 A jel jako ďas. V Bartošovicích se jen tak rozkoukáváme a obhlížíme účast, zatím je to nějakých 10 vozů. Hlavní nápor se očekává až na zítřek. Vlasovec s bratrem Radimem je již na místě, zrovna tak Vláďa Gajdoš, který na vleku dovezl nejstarší vůz setkání - Fiata Balillu. A je tu už i Lída a Adéla se svým trochu trucujícím Fiatem 600 D.
Sotva se ubytujeme a hned jedeme do nejbližší občerstvovny – tradiční pizzerie. Tam se vítáme se zbytkem účastníků i s dalšími pořadateli. Ovšem na druhý den chceme být všichni fit, takže žádné dlouhé vysedávání. Před jedenáctou už míříme zpátky do zámku. Přesto se ještě nejde spát, část největších vytrvalců, mezi něž se také počítám, ještě zasedne k fotkám a u těch zábava vydrží do jedné ráno.
V sobotu ráno je program jasný, vstát, posnídat a dorazit na náměstí v Bílovci, odkud je start orientační soutěže. Jenže je potřeba tam nejdříve dojet. A to se u Lídy ukazuje jako drobný problém. Problém je záhy identifikován jako vodní pumpa, jejíž vrtule se poněkud viklá. No nic, demontovat vodní pumpu, dotáhnout šroub vrtule a můžeme směle vyrazit…. Lehké zdržení má za následek, že do Bílovce přijíždíme až mezi posledními.
Postupně se sem sjede na tři desítky různě starých vozů Fiat, počínaje již zmíněnou předválečnou Balillou, přes klasiku jako Fiat 500, 600 a 850, doplněné o další modely - 124, 126, 127, 128 nebo 131. Dále zde lze spatřit již ze silnic vymizelé Fiaty Regata a Ritmo. Mezi nejmladšími vozy pak napočítám po dvou kusech typů Barchetta a Punto. K tomu je třeba přidat ještě dva vozy Lada a jednu Lancii, čímž výčet účastníků prozatím končí…
Start orientační soutěže začal tradičně, hned na náměstí v Bílovci nás čekal první úkol – jízda zručnosti. Nějaký ten slalom, přejezd prkna a zacouvání do garáže. Kupodivu další soutěžní úkol, který jsme viděli na startu a posádky ho očividně plnily, najednou zmizel. Byl objeven až o kilometr dále, na dalším tradičním místě, poblíž autobazaru. Určení počtu matek v lahvi a aby toho nebylo málo tak ještě i šroubů v lahvi druhé. Hecovali jsme se s Vlasovcem i Lídou, kdo z nás bude skutečnosti blíže, což poněkud nechápavě sledoval náš doprovod, jediný účastník z Maďarska, notoricky známý Géza.
Po trase nás vedl šipkový itinerář s označenými místy kontrol, pro doplnění jsme měli ještě hledat kdekoli na trase objekty z fotografií a slovně popsaná místa samokontrol. Souhrn těchto aktivit činil navigaci značně náročnou a tak se stalo, že i tak nepřehlédnutelný objekt, jakým je bezesporu tank T 34, jsme přehlédli. Nalézt alespoň polovinu samokontrol a fotografií lze považovat za úspěch. A hned první samokontrola nás rozhodně nenechala chladnými. Velice nás zaujal nenápadný domek u hlavní silnice, na jehož zahradě se tísnila téměř desítka malých Fiatů, šestistovkou počínaje a modelem 128 konče. Jaký bude jejich další osud je asi nasnadě, již nyní koroze značně ohlodává dosti chatrné karoserie.
Se střídavými úspěchy tedy hledáme co je potřeba k získání potřebných bodů a přiblížení se stupni vítězů. Podle fotek nalézáme vodárenskou věž. Máme zjistit k jakému účelu dnes slouží. Jenže jak, když není koho se zeptat a věž je za plotem. Teprve po pár kilometrech zjišťujeme, že šlo o identické dvojče hledané vodárny a teprve ta druhá je ta pravá. Vrháme se k otevřeným dveřím u kterých zjevně zevlují dva hlídači. Jeden z nich nás vpouští dovnitř. Nejprve se zdá, že objekt slouží jako galerie, soudíme tak z všudypřítomných soch a grafik na stěnách. Jenže jak stoupáme po schodech vzhůru, naše přesvědčení slábne. A pomalu v nás dozrává děsivá předtucha, která se v prvním patře mění v jistotu. Knihy a kuchyň nás nemohou nechat v omylu, někomu jsme právě vlezli do bytu! Koupelna, velice osvěžující bydlení v ptačí úrovni, kruhový výhled na všechny strany, dokonalé, jsme unešení. A onen hlídač právě s úsměvem vstupuje do pokoje, na naše rozpačité omluvy jen shovívavě mávne rukou. Prý jsme dnes již asi dvacátí….
Neméně zajímavé jsou i další úkoly na kontrolách. Nedaleko Ostravy trénujeme hod na cíl a jízdu zručnosti, kde couváme k tyčce. A když už se tak rozhlížíme po okolí, ještě si „vystřihneme“ prohlídku kynologické výstavy a shlédneme nácvik akrobatických kousků sehrané letky tří aviatiků.
V Ostravě samotné trénujeme na zkušebním polygonu jízdu smyku. Některým to trvá delší dobu takže se zde tvoří poněkud zdržující fronta. Máme alespoň čas nastudovat styl a zjistit jak nejlépe projet záludnou trasu plnou překážek. K dispozici je Škoda Forman, který má zadní nápravu včetně kol umístěnou na vozíčku s nezávisle otočnými kolečky. Jakýkoliv prudší pohyb s volantem má tak za následek mohutné vybočení zádě vozu a simulaci smyku. Že je vůz značně nestabilní lze vypozorovat z velice opatrné, řekl bych až nudné jízdy všech soutěžících. „To musíme změnit.“ Zní naše rozhodnutí a spolu s Vlasovcem jsme přesvědčeni o nutnosti vnést trochu vzruchu do unylých a opatrných jízd. Trojité otočení vozu okolo své osy, takzvané „hodiny“, pak levá pravá, jeden si připadá jako na kolotoči, je to paráda, ani se nám nechce z vozu. Jízdu zakončujeme překrásným, sice poněkud neřízeným, ale stylovým smykem. Výsledné časy máme s Vlasovcem bídné, ale za tu srandu to stálo.
A když už jsme tu, co takhle si vyzkoušet i školu smyku na vodou kropeném povrchu? K dispozici je plotna, která po nájezdu podtrhne zadní nápravu a nečekaně tak vozu udělí razantní šťouchanec. A záleží jen na umění řidiče, jak si se smykem poradí. K dispozici jsou dva vozy tuzemské produkce, poněkud upravené „Favoušky“. Dva, tři průjezdy a stále nemáme dost. Líbí se mi to a tak se ptám: „Je možné si to vyzkoušet s vlastním vozem?“ Po chvíli již na ploše krouží má osma spolu s Vlasovcovou šestikulí. Vysloužíme si tak poměrně značnou pozornost, ale zároveň i nemalou časovou ztrátu. Zaznamenaná videa stojí za shlédnutí.
Času není nazbyt, musíme ještě do cíle, který není nikde jinde než ve Frýdku-Místku. Zde na nádvoří místního zámku probíhá výstava „Dědeček automobil“. Že bude na co koukat je jisté, zároveň s orientační soutěží totiž probíhá i trochu méně náročná výstava historických samohybů. A tak můžeme obdivovat vozy Jaguár XJ 6, Triumph Spitfire, Trabant, Škoda či Velorex. K obohacení dochází i v kategorii italských vozů, čtyři kousky X 1/9, 128 sport i 3P, velkou pozornost pak budilo pětikilo s přívěsným vozíkem, s přívěsným vozíkem vyrobeným z jiného pětikila! Přibyl i dokonalý, bleděmodrý vůz VAZ 2101. Z Polska k nám pak zavítalo několik lahůdek - Fiat 1500 L z roku 1966, dále model 1100 D v dvoubarevné variaci a do rallye lehce naladěná Lancia Fulvia.
Teď již není kam spěchat, takže se věnujeme prohlídce města a ochutnávce v místní osvěžovně, však poledne je již dávno za námi a nejen já hlady doslova šilhám. Kvůli obědu ovšem propásneme vyhlašování dámských posádek a dalších doplňkových cen, nicméně Lída se nenechá ošidit a trvá na opakování ceremoniálu…
Vstup na místní zámek je v ceně startovného, tudíž využíváme možnosti seznámit se s interiéry a shlédnou mimořádnou výstavu věnovanou značkám Trabant a Fiat. Výstava modýlků je úctyhodná a velice pěkně zpracovaná, až vyrostu, chci mít něco podobného doma v obýváku…
V koloně pak odjíždíme na zámek v Bartošovicích. Tam většina překvapeně zjišťuje, že na vyhlášení výsledků a následnou tombolu je nutné se přesunout do pořadatelsky oblíbeného objektu, do pizzerie. A že pěšky je to téměř hodinový pochod, takže kolona se opět hne a popojíždí zabrat nevelkou zahradu místní restaurace.
Tam pak v družné zábavě setrváváme až do pozdních nočních hodin. Je třeba oslavit četná klubová vítězství! Vláďa získává zasloužené prvenství za eleganci se svým vozem Fiat Balilla, neméně zasloužené je i třetí místo v eleganci, které získává Vlasovec se svým dokonale zrenovovaným šestikilem. Petra Janečková se svým vozem Fiat 850 Special vybojuje třetí místo v orientační soutěži. No a překvapení největší! Vlasovec získává v orientační soutěži prvenství a domů si tak odváží putovní zlatý volant. Ostatní posádky pak následovaly v těsném závěsu, 4. – 6. místo se dělí o shodný počet bodů, stejně jako já na 8. – 9. místě.
Užíváme si pizzu i tombolu, tolik štěstí najednou! Ten balíček propisek se hodí, no i ty podložky pod RZ, vlastně i ta placatka, čepice a pánská kolínská...
Přestože nás postupně většina účastníků zbaběle opouští, zábava neutuchá. Až když je znát únava z tak náročného dne, jdeme, tedy vlastně jedeme spát.
Neděle, co dodat? Balíme kufry a odjíždíme domů, ale když už jsme poblíž Kopřivnice, co takhle se ještě mrknout do muzea Tatry? Copak asi přibylo nového? Exponáty jsou veskrze stejné, tedy vozy, jež pamatujeme ještě z návštěvy v roce 2007. Jako velice zajímavou, ale shledáváme novou expozici předrenovačních strojů v nálezovém stavu. Zejména pak jejich umístění v „domácím prostředí“, tedy ve stodole, v kůlně…. Výrazně to pak doplňují velkoformátové fotky „rezavých diamantů“.
Po návštěvě muzea ještě omrkneme venkovní expozici kočárů Ignáce Šustaly s původními výrobními prostorami, projedeme Štramberkem a míříme ku Praze…
KRONICAR
PS: Letos bez nezapomenutelného montování uprostřed silnice, takže vlastně nuda? Ale ne... Nečekaná prohlídka vodárenské věže, s interiérem přestavěným známým architektem na útulný byt byla velice inspirující. A zkušební polygon v Ostravě s jízdou autem v řízeném smyku či možnost vyzkoušet si smyk ve Fiatu se zařadí mezi nezapomenutelné zážitky…Jsem zvědav co přinese ročník příští.
Po loňském velmi vydařeném klání na Moravě jsme čekali co přinese ročník letošní. A jaké problémy či opravy budeme řešit cestou. I když, co bychom tak mohli řešit zajímavějšího nežli výměnu převodovky…?
Pracovní povinnosti nás však zaměstnávají, takže s volnem to nějak nedopadá. Nu což, odjezd ve čtyři odpoledne bude jistě stačit. A stačil by, nebýt tradičních dopravních omezení a následných kolapsů v hlavním městě. Nicméně pomalu se propracováváme směrem ku Ostravě. Všechno jde tak jak má, ani Vlasovec nehlásí žádné problémy. Ale to se snad ani od zcela nově poskládaného vozu Fiat 600 D nečeká.
Krátce po deváté večer jsme na místě, Fiat 128 A jel jako ďas. V Bartošovicích se jen tak rozkoukáváme a obhlížíme účast, zatím je to nějakých 10 vozů. Hlavní nápor se očekává až na zítřek. Vlasovec s bratrem Radimem je již na místě, zrovna tak Vláďa Gajdoš, který na vleku dovezl nejstarší vůz setkání - Fiata Balillu. A je tu už i Lída a Adéla se svým trochu trucujícím Fiatem 600 D.
Sotva se ubytujeme a hned jedeme do nejbližší občerstvovny – tradiční pizzerie. Tam se vítáme se zbytkem účastníků i s dalšími pořadateli. Ovšem na druhý den chceme být všichni fit, takže žádné dlouhé vysedávání. Před jedenáctou už míříme zpátky do zámku. Přesto se ještě nejde spát, část největších vytrvalců, mezi něž se také počítám, ještě zasedne k fotkám a u těch zábava vydrží do jedné ráno.
V sobotu ráno je program jasný, vstát, posnídat a dorazit na náměstí v Bílovci, odkud je start orientační soutěže. Jenže je potřeba tam nejdříve dojet. A to se u Lídy ukazuje jako drobný problém. Problém je záhy identifikován jako vodní pumpa, jejíž vrtule se poněkud viklá. No nic, demontovat vodní pumpu, dotáhnout šroub vrtule a můžeme směle vyrazit…. Lehké zdržení má za následek, že do Bílovce přijíždíme až mezi posledními.
Postupně se sem sjede na tři desítky různě starých vozů Fiat, počínaje již zmíněnou předválečnou Balillou, přes klasiku jako Fiat 500, 600 a 850, doplněné o další modely - 124, 126, 127, 128 nebo 131. Dále zde lze spatřit již ze silnic vymizelé Fiaty Regata a Ritmo. Mezi nejmladšími vozy pak napočítám po dvou kusech typů Barchetta a Punto. K tomu je třeba přidat ještě dva vozy Lada a jednu Lancii, čímž výčet účastníků prozatím končí…
Start orientační soutěže začal tradičně, hned na náměstí v Bílovci nás čekal první úkol – jízda zručnosti. Nějaký ten slalom, přejezd prkna a zacouvání do garáže. Kupodivu další soutěžní úkol, který jsme viděli na startu a posádky ho očividně plnily, najednou zmizel. Byl objeven až o kilometr dále, na dalším tradičním místě, poblíž autobazaru. Určení počtu matek v lahvi a aby toho nebylo málo tak ještě i šroubů v lahvi druhé. Hecovali jsme se s Vlasovcem i Lídou, kdo z nás bude skutečnosti blíže, což poněkud nechápavě sledoval náš doprovod, jediný účastník z Maďarska, notoricky známý Géza.
Po trase nás vedl šipkový itinerář s označenými místy kontrol, pro doplnění jsme měli ještě hledat kdekoli na trase objekty z fotografií a slovně popsaná místa samokontrol. Souhrn těchto aktivit činil navigaci značně náročnou a tak se stalo, že i tak nepřehlédnutelný objekt, jakým je bezesporu tank T 34, jsme přehlédli. Nalézt alespoň polovinu samokontrol a fotografií lze považovat za úspěch. A hned první samokontrola nás rozhodně nenechala chladnými. Velice nás zaujal nenápadný domek u hlavní silnice, na jehož zahradě se tísnila téměř desítka malých Fiatů, šestistovkou počínaje a modelem 128 konče. Jaký bude jejich další osud je asi nasnadě, již nyní koroze značně ohlodává dosti chatrné karoserie.
Se střídavými úspěchy tedy hledáme co je potřeba k získání potřebných bodů a přiblížení se stupni vítězů. Podle fotek nalézáme vodárenskou věž. Máme zjistit k jakému účelu dnes slouží. Jenže jak, když není koho se zeptat a věž je za plotem. Teprve po pár kilometrech zjišťujeme, že šlo o identické dvojče hledané vodárny a teprve ta druhá je ta pravá. Vrháme se k otevřeným dveřím u kterých zjevně zevlují dva hlídači. Jeden z nich nás vpouští dovnitř. Nejprve se zdá, že objekt slouží jako galerie, soudíme tak z všudypřítomných soch a grafik na stěnách. Jenže jak stoupáme po schodech vzhůru, naše přesvědčení slábne. A pomalu v nás dozrává děsivá předtucha, která se v prvním patře mění v jistotu. Knihy a kuchyň nás nemohou nechat v omylu, někomu jsme právě vlezli do bytu! Koupelna, velice osvěžující bydlení v ptačí úrovni, kruhový výhled na všechny strany, dokonalé, jsme unešení. A onen hlídač právě s úsměvem vstupuje do pokoje, na naše rozpačité omluvy jen shovívavě mávne rukou. Prý jsme dnes již asi dvacátí….
Neméně zajímavé jsou i další úkoly na kontrolách. Nedaleko Ostravy trénujeme hod na cíl a jízdu zručnosti, kde couváme k tyčce. A když už se tak rozhlížíme po okolí, ještě si „vystřihneme“ prohlídku kynologické výstavy a shlédneme nácvik akrobatických kousků sehrané letky tří aviatiků.
V Ostravě samotné trénujeme na zkušebním polygonu jízdu smyku. Některým to trvá delší dobu takže se zde tvoří poněkud zdržující fronta. Máme alespoň čas nastudovat styl a zjistit jak nejlépe projet záludnou trasu plnou překážek. K dispozici je Škoda Forman, který má zadní nápravu včetně kol umístěnou na vozíčku s nezávisle otočnými kolečky. Jakýkoliv prudší pohyb s volantem má tak za následek mohutné vybočení zádě vozu a simulaci smyku. Že je vůz značně nestabilní lze vypozorovat z velice opatrné, řekl bych až nudné jízdy všech soutěžících. „To musíme změnit.“ Zní naše rozhodnutí a spolu s Vlasovcem jsme přesvědčeni o nutnosti vnést trochu vzruchu do unylých a opatrných jízd. Trojité otočení vozu okolo své osy, takzvané „hodiny“, pak levá pravá, jeden si připadá jako na kolotoči, je to paráda, ani se nám nechce z vozu. Jízdu zakončujeme překrásným, sice poněkud neřízeným, ale stylovým smykem. Výsledné časy máme s Vlasovcem bídné, ale za tu srandu to stálo.
A když už jsme tu, co takhle si vyzkoušet i školu smyku na vodou kropeném povrchu? K dispozici je plotna, která po nájezdu podtrhne zadní nápravu a nečekaně tak vozu udělí razantní šťouchanec. A záleží jen na umění řidiče, jak si se smykem poradí. K dispozici jsou dva vozy tuzemské produkce, poněkud upravené „Favoušky“. Dva, tři průjezdy a stále nemáme dost. Líbí se mi to a tak se ptám: „Je možné si to vyzkoušet s vlastním vozem?“ Po chvíli již na ploše krouží má osma spolu s Vlasovcovou šestikulí. Vysloužíme si tak poměrně značnou pozornost, ale zároveň i nemalou časovou ztrátu. Zaznamenaná videa stojí za shlédnutí.
Času není nazbyt, musíme ještě do cíle, který není nikde jinde než ve Frýdku-Místku. Zde na nádvoří místního zámku probíhá výstava „Dědeček automobil“. Že bude na co koukat je jisté, zároveň s orientační soutěží totiž probíhá i trochu méně náročná výstava historických samohybů. A tak můžeme obdivovat vozy Jaguár XJ 6, Triumph Spitfire, Trabant, Škoda či Velorex. K obohacení dochází i v kategorii italských vozů, čtyři kousky X 1/9, 128 sport i 3P, velkou pozornost pak budilo pětikilo s přívěsným vozíkem, s přívěsným vozíkem vyrobeným z jiného pětikila! Přibyl i dokonalý, bleděmodrý vůz VAZ 2101. Z Polska k nám pak zavítalo několik lahůdek - Fiat 1500 L z roku 1966, dále model 1100 D v dvoubarevné variaci a do rallye lehce naladěná Lancia Fulvia.
Teď již není kam spěchat, takže se věnujeme prohlídce města a ochutnávce v místní osvěžovně, však poledne je již dávno za námi a nejen já hlady doslova šilhám. Kvůli obědu ovšem propásneme vyhlašování dámských posádek a dalších doplňkových cen, nicméně Lída se nenechá ošidit a trvá na opakování ceremoniálu…
Vstup na místní zámek je v ceně startovného, tudíž využíváme možnosti seznámit se s interiéry a shlédnou mimořádnou výstavu věnovanou značkám Trabant a Fiat. Výstava modýlků je úctyhodná a velice pěkně zpracovaná, až vyrostu, chci mít něco podobného doma v obýváku…
V koloně pak odjíždíme na zámek v Bartošovicích. Tam většina překvapeně zjišťuje, že na vyhlášení výsledků a následnou tombolu je nutné se přesunout do pořadatelsky oblíbeného objektu, do pizzerie. A že pěšky je to téměř hodinový pochod, takže kolona se opět hne a popojíždí zabrat nevelkou zahradu místní restaurace.
Tam pak v družné zábavě setrváváme až do pozdních nočních hodin. Je třeba oslavit četná klubová vítězství! Vláďa získává zasloužené prvenství za eleganci se svým vozem Fiat Balilla, neméně zasloužené je i třetí místo v eleganci, které získává Vlasovec se svým dokonale zrenovovaným šestikilem. Petra Janečková se svým vozem Fiat 850 Special vybojuje třetí místo v orientační soutěži. No a překvapení největší! Vlasovec získává v orientační soutěži prvenství a domů si tak odváží putovní zlatý volant. Ostatní posádky pak následovaly v těsném závěsu, 4. – 6. místo se dělí o shodný počet bodů, stejně jako já na 8. – 9. místě.
Užíváme si pizzu i tombolu, tolik štěstí najednou! Ten balíček propisek se hodí, no i ty podložky pod RZ, vlastně i ta placatka, čepice a pánská kolínská...
Přestože nás postupně většina účastníků zbaběle opouští, zábava neutuchá. Až když je znát únava z tak náročného dne, jdeme, tedy vlastně jedeme spát.
Neděle, co dodat? Balíme kufry a odjíždíme domů, ale když už jsme poblíž Kopřivnice, co takhle se ještě mrknout do muzea Tatry? Copak asi přibylo nového? Exponáty jsou veskrze stejné, tedy vozy, jež pamatujeme ještě z návštěvy v roce 2007. Jako velice zajímavou, ale shledáváme novou expozici předrenovačních strojů v nálezovém stavu. Zejména pak jejich umístění v „domácím prostředí“, tedy ve stodole, v kůlně…. Výrazně to pak doplňují velkoformátové fotky „rezavých diamantů“.
Po návštěvě muzea ještě omrkneme venkovní expozici kočárů Ignáce Šustaly s původními výrobními prostorami, projedeme Štramberkem a míříme ku Praze…
KRONICAR
PS: Letos bez nezapomenutelného montování uprostřed silnice, takže vlastně nuda? Ale ne... Nečekaná prohlídka vodárenské věže, s interiérem přestavěným známým architektem na útulný byt byla velice inspirující. A zkušební polygon v Ostravě s jízdou autem v řízeném smyku či možnost vyzkoušet si smyk ve Fiatu se zařadí mezi nezapomenutelné zážitky…Jsem zvědav co přinese ročník příští.
Náhledy fotografií ze složky Setkání Fiat klubu Ostrava 2011
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
